Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život našich řek

7. 3. 2020

Rybožraví predátoři jsou svými počty a druhovým rozšířením v současnosti takovým problémem, že nelze dále zavírat nad touto problematikou oči. Běžná veřejnost je neustále masírována jak je důležité, krásné a záslužné vracet do přírody vrcholové predátory, nikdo však už ale nemluví o skutečných dopadech takového konání. Nikdo také jasně a otevřeně neřekne, co nastane potom, když se živočich požívající té nejvyšší ochrany ze strany státu, přemnoží v přírodě natolik, že se začne stávat ve své podstatě přítěží a ekologickým problémem. V současnosti je to například vydra říční, která nám v rybí říši doslova narušila potravní řetězec a některé rybí druhy dostala na pokraj vyhubení. Na tento problém jsem začal upozorňovat už před lety, kdy nám z našich řek začali hromadně mizet rybí druhy jako lipan podhorní, pstruh obecný, mník anebo raci. Pokud se někde rozvinula diskuse, proč se tyto věci dějí, byla nám neustále podsouvána řada různých argumentů, jako změna chemie vody, menší úživnost toků a nižší průtoky spojené s oteplováním vody a také rybářským tlakem. Opusťme akademickou půdu, použijme selský rozum a podívejme se na jednotlivé argumenty. Když to vezmeme od rybářů, ti udělali pro záchranu lipana prakticky vše možné. Zaprvé prodloužili dobu jeho hájení a vlastní lovnou míru posunuli až na mnohde nesmyslných 40 cm. Této velikosti ve valné většině našich podhorských říček ani není schopen lipan dorůst, takže pro rybáře se stal rybou prakticky nelovitelnou. Podívejme se na ty nižší průtoky spojené s oteplováním vody. Pokud se někdo v případě lipana snaží tímto argumentovat, použijme opět jen selský rozum a odpovězme si na otázku, kdy a kde vždy došlo k populační explozi lipana. Odpověď je velmi jednoduchá. Bylo to vždy po úpravách vodních toků a to hlavně regulacemi a napřimováním. Zmenšila se zde většinou výška vodního sloupce, došlo k většímu proteplování vody a pro lipana začaly ideální časy, mnohde se i silně přemnožil. Příklady jsou Tichá Orlice Králíky, Stěnava Broumov, Kněžna Rychnov, Morava až po Litovel. Co se týče menší úživnosti toků, je to také pochybný argument. V řečišti plně vypanelovaného toku širokého jeden metr dokázalo žít na 300 metrech přes jeden tisíc ročka lipana, který následně při dosažení větší velikosti pokračoval tokem směrem dolů a následně zarybňoval níže položené úseky. Na tomto příkladě je zřejmé, že v raných stádiích stačí i larvy muchniček, které budou asi jediné co vypanelovaný tok oživuje a lipánek je co se týče potravní nabídky patrně spokojen a jelikož jej tam nic nedrží, asi by se tam dobrovolně nezdržoval. S vydrou ovšem tragedie pokračuje dál. Její další potravou se samozřejmě stávají i ostatní druhy ryb, i ty co jsou se na rozdíl od lipana i schopni různě ukrývat. Pokud se podíváme na některé podhorské řeky, můžeme argumentovat, že přísušky až tak netrpí. Života můžeme pod kameny pozorovat spousty a stejně tu žádné ryby nenajdeme. Jako rybáři jsme si vždy zakládali na tom, že bez nás by řeky těžko překypovaly životem, jaký v nich donedávna byl. Naše umělé líhně byly schopny dodávat do vod dostatek rybích násad a veškeré odchovné potoky sloužily, k čemu sloužit měly. V současnosti však již nemáme k dispozici prakticky žádný generační materiál v dostatečném počtu. Není nic platné poskytování finančních kompenzací za škody způsobené rybožravými predátory, když důležité rybí druhy nelze nikde za peníze koupit. Musíme si uvědomit, že celá tragédie pokračuje i nad vodou. Pokud se vydra pohybuje kolem toku, musí být i tomu nejjednoduššímu člověku jasné, že tam nespásá trávu, ale sežere vše co je od masa. Trpí tedy i obojživelníci a ptactvo včetně jejích vajec. Dříve bylo z našich mostů v řece co obdivovat, dnes v dobrém případě může příznivec Vydrýska slézt podívat se dolů pod most, tam totiž bývá vydří latrína a pokud tam ještě nějakou tu nadílku najde, je to známka že u vody žije nějaká žába nebo ptáček, nebo že ještě někde plave nějaký duhák z klecového chovu, kterého tam rybáři pustili, aby v řece vůbec něco živého bylo. Na původní druhy zapomeňme, na ty už je pozdě, ty budou naše děti znát už jen z obrázků a vyprávění. Škoda jen, že seriál o Vydrýskovi nemá i pravdivé pokračování až do naší současnosti, kdy buď v našich řekách není vůbec žádný život, nebo někde jen monokultura tlouště velikosti co dokáže vydře projít mezi zuby. A ten zbytek? Polemizujme, diskutujme, bádejme a vyžadujme vědecká pojednání o všech možných aspektech, pokud ale nepoužijeme selský rozum a naše předky nepřestaneme považovat za úplné blbce co nadměrný predační tlak eliminovali, tak dokonalou ekologickou tragedii máme na krku a můžeme si za ni sami. Hospodář MO ČRS Králíky Vidrma Jiří

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář