Oživování mrtvé řeky
Díky nezměrnému úsilí rybářských nadšenců, prostě lidí, co dokáží nejen se pochlubit svými úlovky, ale i starat se o budoucí život v našich vodách tak, že stráví mnoho hodin v líhních nad aparáty, máme opět do našich řek co dát. Jako rybářský hospodář vím přesně co znamená umělý chov ryb a co vše je potřeba, aby se z oplodněné jikry vylíhnul života schopný pstroužek. Nebýt všech těch nadšenců, byly by někdy i celé říčky úplně bez života. U nás, tak jako i mnohde jinde, začínáme prakticky od nuly. Do úplně prázdné Tiché Orlice vysazujeme dovezený plůdek, abychom maličkým pstroužkům nabídnuli alespoň dva roky života v nádherné řece. Vysazujeme je přímo do hlavního toku řeky, jelikož tato je po zimě úplně mrtvá. Výskyt vydry říční si zde vybírá krutou daň. Ještě před osmi lety byla tato řeka plná života, žilo zde na deset rybích druhů v bohatém rybím společenství, ovšem příchod vydry znamenal konec všemu. Vydry vyžraly veškerý generační materiál a řeka přišla o schopnost se některými druhy sama oživovat a nikdy a nikdo už některé rybí druhy zpět nevrátí. Není totiž jak. Jediné, co prázdné řece můžeme nabídnout je to, že do ní s největší pečlivostí vysadíme alespoň ten pstruží plůdek, i když dobře víme, že dospělosti, tedy třetího, nebo čtvrtého roku se vlastně nedožije žádná ryba. Svůj život skončí jako osmnácti, či dvaceti centimetrová, coby vydří potrava. Soudný člověk stále jen doufá, že u některé líhně zbyde za elektrickým, či neprosto neprostupným plotem pár půlkilových nebo kilových ryb, aby nám byly zase schopny poskytnout trochu potomstva a ta naše řeka nebyla jen mrtvou vodou. Pro informaci našich členů, kteří jsou u nás tři nebo čtyři roky a dobu před nějakými sedmi, osmi lety nepamatují, uvedu v číslech, co byly naše chovné potoky v průměru vyprodukovat ve dvouleté násadě, kterou jsme dávali dříve tam, kam dnes vysazujeme jen plůdek. Potok na Horní Orlici 2500 kusů, potok v orlickém lese 600 kusů. Boříkovský potok 700 kusů, hedečský potok 900 kusů, mladkovský potok s Dolanským 600 kusů a několik set kusů šlo ještě slovit ve vlásenkách. Dnes v těchto vodách nežije nic, jelikož vydry vyžraly vše až k pramenům. Osazovat tyto toky dnes, by bylo jako házení perel sviním. Ono i s tím vysazováním do hlavního toku to není také snadné. Letos jsme měli k dispozici na 150 tisíc kusů pstružího plůdku, který jsme ve čtyřech lidech roznosili od pramene Tiché Orlice až po konec revíru na Celném, včetně potoku Lípa. Tímto bych chtěl opravdu poděkovat všem co přiložili ruku k dílu. Jsou ale v naší organizaci i členové kteří stelou moudra, možná se chtějí někde zviditelnit, mají plnou hubu ekologie a ochrany přírody, ovšem aby si nazuli gumáky a přišli s kbelíkem v jedné a cedníčkem ve druhé ruce opravdu pro přírodu něco udělat, to je asi ani nenapadne. Já bych se chtěl třeba dočkat jednou člověka, co by mi řekl, že se zasloužil o to, že díky jeho jednání a smýšlení jsme přišli o pestrý život v té naší Tiché Orlici a tak, že jde na brigádu pomoci vysadit alespoň toho pstroužka, že to sice těch dalších devět druhů ryb nenahradí, že se bohužel ani ten pstroužek svojí dospělosti nedožije, ale že přišel pro život ve vodě udělat alespoň něco.
Hospodář MO Králíky Vidrma Jiří.
