Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem prošel kurzem rybářského hospodáře aneb Honzíkova cesta.....

18. 3. 2021

Autor: Jan Kotouček

Už je to více jak rok, kdy jsem prošel kurzem, pro rybářské hospodáře ve Vodňanech. Jak se říká, dostal jsem se k tomu, jak slepý k houslím. I když si myslím, že jsem abnormálně zvídavý a mám neutuchající zájem o danou problematiku, tak bez současného rybářského hospodáře, který mě s nabídkou oslovil, bych se kurzu asi nezúčastnil. Domnívám se, že moje „nadšení“ se více zapojovat do dění v organizaci, mu dalo myšlenku k tomu, aby mě oslovil. Bral jsem to tak, že to bude skvělá příležitost, jak si rozšířit obzory v rybářství. Náš hospodář mě těsně před odjezdem řekl: „Na takový kurz bych nejradši poslal každého nového rybáře.“ Tato věta mě docvakla až daleko později, notnou
dobu po skončení kurzu….
Jaký má vlastně význam Školení rybářského hospodáře? Jednoduše řečeno, podle zákona o rybářství (a jeho celkovém znění) musí být pro každý rybářský revír, ustanoven rybářský hospodář a jeho zástupce. A jak jinak získat potřebné náležitosti? Jednou z možností je právě tento týdenní kurz, na Vyšší odborné škole vodního hospodářství a ekologie ve Vodňanech. 

Kurz trval jeden týden, přičemž jsme v neděli - v jednu hodinu po poledni - dorazili do školy. Následovala prezentace uchazečů a seznámení s obrazek-3.jpgdaným programem. Dostali jsme rozvrh hodin, a to už mi malinko začalo docházet, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. V kurzu nás bylo skoro třicet uchazečů, ze všech územních svazů. Věkový průměr byl, dle mého odhadu, mezi 30 a 50 lety, což je dobře. Je skvělé vidět zájem o zapojení se i mladších ročníků, do fungování v rybářských organizacích, z čehož vyplývá dostatek optimismu do budoucích let. Než jsme se nadáli, tak se začalo učit. Ještě v neděli se stihlo několik přednášek, které trvaly až do večeře, která byla denně naplánována na 17:30 hodin. Musím vyzdvihnout plný servis, jenž sestával ze snídaní, obědů a večeří po celou dobu kurzu. Vše v rámci budov, výše zmiňované školy, pěkně na jednom místě. Ubytováni jsme byli na kolejích, taktéž v areálu, na pokojích různých velikostí. Na jednom z nich, jsem byl ubytován s kolegou, který na kurz dorazil společně se mnou. V pondělí už se najelo na systém, kdy jsme měli od 6:30 hod. snídani a od 7:30 hod. se začalo vyučovat tak, abychom denně, v rámci 8 až 10 vyučovacích hodin stihli probrat co nejvíce učiva. Tušil jsem, že to nebude nic jednoduchého. Obsah rozvrhu a dostupné studijní materiály mne o tom ujistily. Opravdu se toho v kurzu probírá hodně a rychle, ale i přesto musím uvést, že přednášky byli velice zajímavé a poutavé, od profesionálů svých oborů. Byli to učitelé a profesoři, kteří nedrmolili jen fakta, která nám chtěli předat, ale svým přístupem a osobními zkušenostmi udělali kurz velice poutavým. Samotné přednášky byly rozděleny do několika oblastí, mezi nimiž nechyběli základy ichtyologie a funkční anatomie, určování ryb, chov sladkovodních ryb, životní prostředí ryb a jeho ochrana, základy pstruhařství a péče o toky, nemoci ryb - jejich příčiny a prevence, hydrologie a hydrobiologie, činnost rybářského hospodáře a rybářské stráže, právní otázky a ekonomie v souvislosti s rybářstvím. S přednášenou teorií se rybářský hospodář setkává ve větším, či menším měřítku dennodenně v praxi.

V následujících větách se budu snažit zkráceně popsat, některé obsáhlé části přednášek, které mě nejvíce zaujali. Základy ichtyologie a funkční anatomie – jedná se o obor zoologie, zabývající se biologií ryb a mihulí. Ryby jsou nejpočetnější skupinou obratlovců. Na Zemi jich žije asi 32 tisíc druhů a patří mezi vývojově nejstarší obratlovce, kteří naší planetu obývají přibližně 400 milionů let. Jednou z důležitých vlastností ryb je, jejich tzv. studenokrevnost neboli různotepelnost, což znamená, že ryby nejsou schopny významněji regulovat teplotu svého těla, která zásadně ovlivňuje jejich fyziologické funkce (v podstatě život ryby je přímo závislý na teplotě vody, kde žije). Vodní prostředí je tak jiné, než suchozemské, že se rybí tělo tomuto muselo přizpůsobit a tak mají ryby některé orgány jedinečné, jiné tak přizpůsobené, aby mohly žít trvale pod vodou. V tomto oboru dále najdeme morfologii, anatomii a fyziologii ryb. Najdeme zde mimo jiné kapitoly popisující členění těla a ploutví ryb, kůži a šupiny ryb, kostru ryb, svalstvo ryb, nervovou soustavu a smyslové ústrojí jako třeba zrak, čich, sluch a hmat. Dále pojednává o oběhové soustavě (krevní oběh, srdce ryb), dýchací soustavě (např. žábry), trávící soustavě, rozmnožovací soustavě a dalších ústrojích ryb.
Činnost rybářské stráže. Jak už název napovídá je poměrně patrné, co její činnost obnáší. Základním úkolem je strážit, neboli chránit rybářství. obrazek-4.jpgUstanovuje jí obecní úřad s rozšířenou působností na základě návrhu uživatele revíru, jedná se tedy o úřední osobu. Musí jít o osobu, která je starší 21 let, má čistý trestní rejstřík, občanství a trvalý pobyt v ČR. Dále musí být zdravotně způsobilá, prokázat znalosti ryb a práv (testem), a složit předepsaný slib. Při výkonu své funkce je povinna mimo jiné, kontrolovat a dohlížet na dodržování povinností stanovených tímto zákonem (zákon č.99/2004 Sb.). Kontrolovat lovící osoby, dále pak užívání jezů, stavidel, zdymadel, výpustí a jiných zařízení z hlediska dodržování právních předpisů a opatření na ochranu výkonu rybářského práva, dále pak mimo jiné zjišťovat zdroje a příčiny znečištění vody v rybářském revíru a další ustanovení. Nyní se zaměřím na nejvíce exponované téma pro rybáře a tou je bezesporu kontrola osob lovících ryby nebo jiné vodní organismy. Co může rybářská stráž, při kontrole lovícího požadovat? V první řadě povolenku k lovu ryb, dále pak rybářský lístek, popřípadě si lze vyžádat i kontrolu průkazu totožnosti nebo i členské legitimace. Může kontrolovat i vybavení lovícího – například požadovat stažení prutu, za účelem kontroly nástrahy, nebo povinnou výbavu, či pořádek na lovném místě. Dále má právo při zjištění nedostatků zadržet povolení k lovu - vystaví hlášenku o přestupku a odevzdá povolení do 5 pracovních dnů, tomu kdo ho vydal. Dále může zadržet nezákonně ulovené ryby, zabavit výbavu k lovu ryb – udice – vždy oproti soupisu a odevzdá je na příslušný úřad. Má právo dávat blokové pokuty do výše jeden tisíc korun, kontrolovat obsah loděk a zařízení na uchování ryb. Povinností rybářské stráže je také vícero. V prvé řadě plnit řádně tuto funkci, kontrolovat a dohlížet nad zákonem stanovenými podmínkami, dále pak při výkonu služby nosit služební odznak na viditelném místě, a také mít u sebe průkaz rybářské stráže a také se jím prokazovat. Dále má také oznamovací povinnost. To znamená, že při zjištění jakéhokoliv nedostatku na rybářském revíru - nejenom rybářů - neprodleně tato zjištění hlásit neprodleně uživateli revíru. Pokud je podezření na trestní čin, má povinnost jej nahlásit na PČR. V neposlední řadě má povinnost hlásit jakoukoliv svoji změnu orgánu, který jej ustanovil.
Nemoci ryb - příčiny onemocnění ryb. Příčinou onemocnění ryb je vliv takového činitele na organizmus, který určuje specifičnost nemoci a bez něhož vlastně nemůže dané onemocnění vzniknout. Jedná se o čtyři příčiny onemocnění ryb a těmi jsou mechanické, fyzikální, chemické a biologické.
1. Mechanické - když se na to podíváme logicky, tak ryba může být poškozena i nějakou činností člověka. Tím se myslí například výlov či vysazování ryb. Nejšetrnější způsob vysazování ryb je za použití keseru, použití vaničky s vodou, nebo rozšířený způsob bedny s rukávem – důležité je, aby ryba nepadala z výšky na vodu. Dále potom vlivem samotných rybářů. Z hlediska mechanického poškození se jedná především o nešetrné zacházení s rybou - sahání na rybu suchou rukou, tahání ryby po břehu, zdlouhavá manipulace na břehu, a třeba i systém chyť a pusť - to všechno může mít za následek poškození ryby. Zajímavost: 70% chytnutého lipana podhorního, na kterého se sáhne, tak uhyne. Jedna z příčin úmrtí ryb lososovitých je, právě onen systém chyť a pusť a špatné a nešetrné zacházení s rybou po ulovení.
2. Fyzikální - to znamená působení nízké nebo vysoké teploty na rybu, nedostatek kyslíku ve vodě, zatížení vody živinami, nebo příliš vysoké či nízké pH vody. Záření a změny atmosférického tlaku.
3. Chemické - když se to vezme z pohledu nepřirozených látek, což znamená chemické látky člověkem uměle vytvořené, jako například různá léčiva (antibiotika, antidepresiva), či třeba drogy, nebo antikoncepce (je studií prokázáno, že ve větších městských řekách dokonce vlivem antikoncepce dochází k neplodnosti samců ryb), nebo i dezinfekce. Všechny zmiňované látky přispívají k příčinám onemocnění ryb a jejich dalších projevech. Do řek se dostávají především kanalizačním systémem.
4. Biologické – jedná se o nemoci způsobené různými organizmy, jako jsou viry, bakterie, plísně, parazity. Pro představu třeba jarní virémie kaprů neboli jarní vodnatelnost kapra - jde o vir, který se rozmnožuje především při teplotách mezi 10 – 17 stupni Celsia a zákeřně napadá vnitřní orgány ryb, včetně jejího krevního systému. Virová onemocnění se nedají léčit, existuje pouze prevence. 

Na předešlých řádcích jsem se snažil, co nejlépe nastínit základní příčiny onemocnění ryb. Je nutné si uvědomit, že existují i příčiny, přímo způsobené člověkem, potažmo rybářem.

Jedno z velice zajímavých témat přednášek bylo bezesporu i to o kapru obecném a jeho hospodářském, ekonomickém významu a chovu naobrazek-5.jpg našem území. Kdo by neznal kapra obecného. Věděli jste například, že kapr není původní druh a u nás se jako jeden z Vánočních symbolů dostal lidem více do podvědomí až koncem 19. století? Mohlo by se zdát, že kapr je na českém území původním druhem, pravda je však taková, že tomu tak není. Prapůvod bychom našli pravděpodobně ve střední Asii a už v prvním tisíciletí před naším letopočtem zdomácněl v Číně. Pokud jde o rozšíření kapra ve střední a západní Evropě, je původním druhem zřejmě pouze v povodí Dunaje - evropský druh kapra, tzv. Sazan. Domníváme se, že se kapr začal v období mladších třetihor (asi před 3 miliony let) šířit z oblasti Černého moře, Dunajem dále na západ a v této době pravděpodobně pronikl také na naše území. V celé evropské oblasti Středozemního moře se o rozšíření kapra (hlavně díky chovu) zasloužili především staří Římané, kteří jej po moři dováželi z Malé Asie. Postupná aklimatizace kapra v jižní a západní Evropě probíhala ve vrcholném období Římské říše (1.stol.n.l.). Do dalších řek a oblastí Evropy pronikl díky rybničnímu chovu. Pro jeho chov byly vybudovány celé rybniční soustavy. Větší chov kapra se rozšířil do českých zemí na přelomu 10. a 11. století. Kapr se už ve středověku velmi rychle stal, pro svoje chutné a tučné maso, oblíbenou potravinou zejména šlechty a bohatých obrazek-6.jpgměšťanů řady evropských zemí. Kapr je na chov a následné využití vhodná ryba z více důvodů. Má vysokou odolnost, to znamená, že velmi dobře snáší letní vedra s teplotou vody přes 30°C (ideální teplota vody je mezi 20-25°C) a nevadí mu ani dlouhá zimní období s hladinou pokrytou ledem. Je tolerantní na vodní zákal, i vůči organickému znečištění a nemá vysoké nároky na obsah kyslíku ve vodě. Většinou vytváří hejna a ani starší jedinci nežijí samotářsky. Vyhovují mu teplé, pomalu tekoucí a stojaté vody nížinných oblastí s měkkým dnem. Z hlediska potravních nároků se kapr vyznačuje minimální potravní výběrovostí, patří mezi všežravce a jeho potravní rozhled je velmi široký. Živí se hrubším zooplanktonem i zoobentosem (zejména larvami pakomárů a nitěnkami). V jeho potravě se vyskytují také řasy, části vyšších a semena vodních a suchozemských rostlin. Trávicí ústrojí kapra je vybaveno trojřadými požerákovými zuby, které mu umožňují drtit i velmi tvrdou potravu. Zajímavostí určitě je, že velký kapr dokáže požerákovými zuby vyvinout asi sedmkrát větší sílu, než člověk stisknutím čelistí. U větších kaprů se v potravě objevují dokonce i malé rybičky. Rychlý růst u kapra se podmiňuje dostatečným množství vhodné potravy a vhodnou teplotou vody. Jedná se o poměrně dlouholetou rybu, která se dožívá i 40 let, dorůstá i přes 1 metr a váhově přes 20 kg. V kulinářství má také svoje nezvratné zastoupení, má výborné kvalitní maso (jedno z nejzdravějších na světě). Má velký hospodářský a ekonomický význam v ČR. Kapr obecný je v ČR hlavním chovaným druhem ryby, ať již pro účely zásobení trhu (např. o Vánocích) nebo pro zarybňování rybářských revírů (rybníky, řeky). Podíl kapra je 85-90% z celkové produkce tržních ryb u rybářský podniků. Více jak polovina jde na export do zahraničí, především do Polska. Žádný jiný rybí druh nedosáhl u našich rybářů takové popularity jako kapr. Je to do jisté míry dáno dlouhou historií jeho chovu v českých a moravských rybnících a taky tradicí kapra jako vánoční ryby. Také je velmi významnou sportovní rybou. Velmi populární je především pro jeho bojovnost a schopnost dorůstat do trofejních velikostí. 

A abychom kapra mohli jíst a lovit, musíme se postarat o jeho chov, především pak o jeho rozmnožování. Metod výtěru kapra je více. V našich, českých podmínkách jich vzniklo hned několik, především z důvodu zlepšení výtěžnosti při tření. Samice kapra tzv. jikernačky mají pohlavní zralost ve věku 4-5 let, samec tzv. mlíčák o rok dříve. Výtěr zpravidla probíhá v květnu až začátkem června při ideální teplotě vody 18°C . Je to fytofilní druh ryb, což znamená, že se třou na rostliny. Jikry jsou velmi lepkavé (zelenavě-žlutohnědé barvy). Relativní plodnost je 100-200 tisíc ks jiker, inkubační doba je 60-70 denních stupňů. Jednou z velice osvědčených metod je tzv. Staročeská metoda – kdy se jedná o přirozený výtěr generačních ryb v menších rybnících a následný odchov plůdku. Hlavní výhodou této metody je obrazek-7.jpgjejí jednoduchost, není náročná na kvalifikaci a technické zázemí. Rybníčky, kde je dno mírně porostlé trsy vhodných trav se napustí až týden před nasazením generačních ryb, na rozlohu 1 ha se dávají 2 jikernačky na 3-4 mlíčáky. Nevýhodou však je, že nejsme schopni odhadnout úspěšnost přirozeného výtěru a množství plůdku, který je v rybníku. Metoda je závislá na klimatických podmínkách. Další úspěšně využívanou metodou je Dubraviova metoda. Tvůrcem této metody byl Jan Dubravia (16 stol.). V 19 století metodu vylepšili Josef Šusta a Tomáš Dubische. Princip spočívá v přirozeném výtěru ryb v menších rybníčcích. Po následném odlovení generačních ryb se poté sloví i rozplavaný plůdek (z Dubroviova doporučení opakovaně přepouštět kapří plůdek ve vegetačním období z jednoho do druhého, níže položeného rybníka vychází i dnešní způsob rychleného odchovu plůdku). Jedná se o poloumělý výtěr a velice spolehlivou metodu, při které je možné od jedné jikernačky získat až okolo 300 tis. kusů váčkového plůdku. Mezi hlavní výhody této metody patří především možnost selekce, optimalizace podmínek, řízený odchov, vyšší oplozenost jiker a také nižší embryonální úmrtnost než u Staročeské metody. 

Co se týče kapra, ještě bych závěrem doplnil informace, o kterých se mezi veřejností tolik neví. Během sádkování, po podzimním výlovu, kapr ztrácí potřebné živiny. Kdyby zůstal v rybníce, normálně by ležel u dna bez zbytečných pohybů. Najednou je sloven do sádek (příprava na tržní prodej) plných ryb, kvůli zbavení bahnité chuti. Je bez potravy, klidu, často mívá na sobě i poranění způsobené manipulací. Během sádkování ztrácí nejen zásobní látky, ale i energii, kterou potřebuje pro řádné přezimování. Pokud si kapra k Vánocům zakoupíme živého a vhodíme ho do vany naplněné vodou, je to pro kapra teplotní šok. I když mu napustíme „studenou“ vodu z kohoutku, není nikdy tak studená jako v rybníce, nebo v sádkách. Další teplotní šok zažije, pokud se nám ho zželí a vypustíme ho do rybníka nebo řeky, kde je voda zase oproti studené vodě ve vaně opravdu ledová. Od vody odcházíme s pocitem dobrého skutku, ale o útrapách pomalého kapřího umírání nic nevíme. Tímto způsobem „zachráněný“ kapr strádá a s největší pravděpodobností nakonec uhyne.

Na přednáškách toho bylo opravdu hodně zajímavého a poučného. Vybral jsem jen kousky z několika témat, které speciálně mě oslovili, nebo jsem je měl v závěrečných otázkách při skládání zkoušek.

Poslední den kurzu - pátek, byl vyhrazen na závěrečné zkoušky. Těžce nabité a utříbené vědomosti proměnit v úspěch! A to, ve stanovených závěrečných zkouškách. Zkušební komise se skládala z předsedy a dalších dvou členů. Samotné zkoušky sestávali ze dvou částí - praktické a teoretické. Praktická část je podmiňující pro teoretickou část. To znamená, že v praktické části se jedná o poznání deseti ukázaných druhů ryb, kdy je povolena pouze jedna chyba. Fotografie jednotlivých druhů ryb jsou promítány postupně a je tedy důležité se připravit i na tuto část zkoušky. Nejčastější případy, kdy uchazeč neuspěje u zkoušky, je právě ono poznávání jednotlivých druhů ryb. V teoretické části je třeba odpovědět alespoň na tři z pěti otázek z daných okruhů učiva. Výsledek zkoušek na rybářského hospodáře se hodnotí stupni "prospěl" nebo "neprospěl". S potěšením jsem u těchto zkoušek prospěl - u praktické zkoušky bez chyby a ve vybraných otázkách jen s drobnými nepřesnostmi. Splnil jsem tedy první předpoklad pro funkci rybářského hospodáře. 

Program kurzu a příprava na zkoušky je opravdu časově náročná a přednášky jsou od rána do večera. Uchazečovi tak zbývá jen troška času večer. I pře sto vše jsem s částí dalších kolegů stihl, prozkoumat některé malebnosti večerních Vodňan, absolvovali jsme i „ exkurzi “v místní hospůdce. Na chvíli jsme si tak odpočinuli od učiva a více se poznali s kolegy.

obrazek-10.jpgV roce 2020 uplynulo 100 let od založení této významné školy. Je jedinou školou, jak v rámci České republiky, tak i v mezinárodním měřítku, vyučující studijní obor Rybářství. Poskytuje úplné střední odborné vzdělání zakončené maturitní zkouškou v oboru rybářství. Z odborných předmětů se vyučuje například obecné rybářství, vodní hospodářství, rybářství ve volných vodách, chov ryb v řízeném prostředí, rybníkářství, nemoci ryb a další. Délka studia činí čtyři roky. Absolventi mohou nastoupit do různých typů rybářských provozů, nebo pokračovat ve studiu na vyšší odborné škole nebo vysoké škole. Školu v prostorách budovy, v níž od roku 1924 sídlí, najdeme přibližně 1,5 km severně od centra Vodňan, při břehu rybníka malá Podvinice. Hned vedle historické budovy střední rybářské školy přibylo v roce 2018 okrasné jezírko a v jeho blízkosti mokřadní biotop. Je to uměle vytvořený močál s více jak desítky vodních rostlin a jejich popiskami. Jezírko s podzemní učebnou a mini botanickou zahradou 
obrazek-1.jpegvodních rostlin slouží pro výuku zdejších studentů. Škola nabízí mimo jiné i dálkové studijní obory a to jako vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie a také maturitní obor rybářství. Dále, nejenom pro své uchazeče nabízí: školení chovatele ryb v RAS (Recirkulační systémy), kurs pro rybářské hospodáře a také kurzy na lovící agregáty. Tato rybářská škola každý rok pořádá několik zajímavých akcí, jako je např. Den otevřených dveří, kdy si návštěvníci mohou prohlédnout prostory školy a její moderní učebny, včetně laboratoří, nebo také rybářské muzeum, školní pokusnictví, či školní akvaristiku.

Na úplný závěr něco málo o mé osobě a mém rybaření. Je mi něco málo přes 30 let. Od mala jsem tíhnul k rybaření. Mám dva bratry a náš otec nás vedl k tomu, abychom byli tak jako on rybáři. V místní organizaci, kde jsem v té době byl členem, jsem dostal výjimku a ve svých 5 letech už jsem byl řádným, malým rybářem. Samozřejmostí toho bylo chodit do rybářského kroužku (pod místním DDM), pak už jako starší žák a dorostenec jsem nějaký čas soutěžil v tzv. Zlaté Udici, což je soutěž v rybářské technice, lovu ryb udicí, znalostí rostlin, ryb a vodních organismů, pravidly a dalšími předpisy týkající se výkonu rybářského práva. Od mala jsem tak byl veden k rybaření a zamiloval si tento nádherný „koníček,“ přírodu a hlavně rybníky, řeky. Když zapřemýšlím, tak to dnes vidím malinko jinak než dříve. Rybářské kroužky a soutěže typu Zlatá udice jsou super nástroje, jak probudit v dětech a mládeži, třeba to co ve mně. Dnes je jiná doba než když jsem byl malý a už úplně jiná než když rybařili naši dědové a pradědové , ….mění se. Je třeba na to reagovat a náležitě se podle toho vzdělávat. A tak i funkci rybářského hospodáře je důležité postupně obměňovat a modernizovat. Je minimálně k zamyšlení (pravděpodobně někde už to tak může být, dle velikosti rybářské organizace) řešení, které se nabízí a tím bezesporu je, placená funkce rybářského hospodáře jako zaměstnání, protože jak už to tak bývá i rybářský hospodář má svoji práci a skloubit jí s vykonávanou funkcí je někdy velice náročné, v některých případech zcela nemožné. Přesto se stále ještě najdou lidé, kteří mají chuť a energii pracovat pro druhé, nebo se více, či méně angažovat do dění v místních rybářských organizací. Od loňského léta vykonávám funkci rybářské stráže a beru to jako začátek zapojování se v našem krásném rybářském světě.

Na těchto řádcích jsem se snažil napsat něco o kurzu rybářského hospodáře. O škole, která ho pořádá. O mé osobě a důvodech proč něco víc dělat v rybařině. Třeba se mezi řádky někdo pozná s podobným pohledem, nebo se někdo inspiruje.
 

Petrův zdar. Honza 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář