prezentace králických rybářů

Jsem velmi rád když na můj článeček je nějaká reakce a můžeme si přečíst názor jiného rybáře, jak přesně vidí stejnou problematiku ze svého pohledu. Můžeme pak konstatovat ano, tady se názory shodují, něco asi na tom bude, tady je pohled třeba trochu jiný a můžeme tu posoudit věc z jiného náhledu.To je myslím to dobré. Jde hlavně o to, aby tu a tam byl i veřejně slyšet hlas lidu a třeba se nad ním zamyslel i někdo fundovaný, prostě ten, kdo dovede a může pohnout s věcmi tím správným směrem. Takže ještě jednou pstruh potoční a co by mu vlastně mohlo pomoci a hlavně kdo a jak.

Není to vůbec jednoduché, ale dejme si tu správnou otázku a pokusme se na ni jednoznačně odpovědět. Kdysi jsme si jako děti zpívali písničku která začínala slovy - Pásla koně na betoně - to dnes s tím pstruhem děláme. Utlučené dno, chybí na něm základní potrava. Jednoznačně za to může zemědělská politika. Prostě velká eroze půdy, stačí dát nevhodnou plodinu na svah, máme tu velký splach zeminy a je tu problém. Můžeme to řešit my rybáři? Ne. Kdo tedy? Odpověď je jednoznačná, pouze ministerstvo zemědělství svými zákony. Problém druhý, nerovnoměrné průtoky vody. Jednoznačná příčina je v melioracích krajiny, kdy je voda příliš rychle odvedena napřímenými toky pryč. Můžeme to řešit jako rybáři? Ne, opět jsme malými pány. Predátoři co nám žerou poslední zbytky generačního materiálu. Můžeme to řešit jako rybáři? Ne. Opět to musí řešit ministerstva. Ovšem můžeme jim třeba nabídnout jednoduchou radu, nechť pro tyto tvory stvoří zákon jaký platí pro nás u ryb. Vysvětlím to jednoduše. My máme ve vodě třeba štiku.Pohybuje se v mimopstruhovém revíru, kde má dostatek vhodné potravy a je pro celý systém i přínosem, tudíž tam má zákonnou míru, také dobu hájení a její úlovek je limitován. Jakmile nám ovšem přejede do revíru pstruhového,c ož ji nikdo nezakáže, tyto výhody ztrácí. Je v tento moment považována za nežádoucí a žádné ochrany nepožívá a můžeme ji tady bít hlava, nehlava. Tudíž i se všemi predátory by mělo být nakládáno podobně. Překročí-li určitou hranici - pak prostě prach a broky a nic jiného by je tam nemělo čekat.

No a abych se zase moc nerozepsal, tak ještě dva problémy ve zkratce. Jakmile do hladové vody vysadíme větší rybu a je úplně jedno jestli pstruha duhového, mezi malé potočáky, nebo pstruha potočního mezi malé duháky či lipany, stane se prostě to stejné. Moc si nevybereme. Když máme v osádce jen potočáka s lipanem a v malých velikostech a i když je tam této ryby přehršel, stejně tím, jak doroste do zajímavější velikosti pro predátora a ta je pod hranicí zákona pro rybáře, nemáme tam po zimě, kdy tito tvorové mají u vody klid, prostě nic. No a problém poslední, hájit celoročně či nehájit? Z mého pohledu prostě nehájit. Pomohlo nám někdy hájení nějakého živočišného druhu nějak? A že jich hájených máme dost! Nepomohlo, ba naopak. Od doby co jsme je hájit začali, máme jich ještě katastroficky menší stavy . Chceme-li někde něco mít, musíme to tam i sami dát. V této době hájení ani matka příroda nepomohou. Někdo se musí rozhodnout, že buď budeme na pstruhových vodách chtít mít natrvalo co tam patří, pstruhy a raky, nebo na dobu přechodnou, do vyčerpání potravinové základny, nějaké predátory. Obojí tam, ale v současné době rozhodně na delší dobu nebude.

A jsme zase na začátku začarovaného kruhu. PES JITRNIČKU SEŽRAL! MINISTŘI KONEJTE!                    Zapolemizoval si naprosto bez vášní Vidrma Jiří.